Na tuto reportáž jsem se vrhl s mnohem větší chutí než obvykle. Zásluhu na tom měli především velmi vydařené fotografie, zvláště ty večerní, jak ostatně můžete níže posoudit. Bylo jich i neskutečný množství. Jejich výběrem jsem ztrávil snad víc než hodinu. Pak ovšem přišla manželka a celý mi to rozvrtala, čímž se mi chuť do psaní nějakých reportáží vrátila k normálu, tedy na nulu. Taky nevím, jak mám napsat, že jsme byli skvělí, aniž by to vyznělo nějak trapně . Zvláště když se dnes odvážím kritizovat více než obvykle. Nakonec, být sebevědomý je dnes prý v módě .

Jak jsem už někdy předesílal, měli jsme za ten den vystoupit hned dvakrát. A tak tomu i bylo. Poprvé tomu mělo býti po druhé hodině odpolední. Ještě jsme čekali na vystoupení mažoretek, během něhož jsme dokončovali své přípravy na pódiu. Moc se nám to nedařilo, neboť nám zraky sjížděli na pozadí těch dupajících slečen byť většina z nich byla ještě pod zákonem. Po půl třetí, možná dýl, jsme tedy posunuli doprovodný program pivních slavností od country k bigbítu. Píšu program doprovodný, protože hlavním programem tam bylo chlastání píva. To byl taky hlavní důvod, proč jsme se po odehrané hodince odebrali do stínu hospody a záhy se na zbytek odpoledne rozešli do svých domovů či jinam. Trávit tam celé odpoledne, asi bychom se trochu "přeprogramovali". Na závěr jsem si ještě dal pivo s názvem Klášter. Horší než Polička. Ta pachuť mě tam odtud opravdu na pár hodin vyhnala.

K odpoledni jsem ještě zapoměl jednu perličku. Docela by mě zajímal váš názor, jak na vás působí naše hudba. Názor jednoho odpoledního posluchače už ale znám. Zřejmě byl v transu a předvedl na náměstí, připomínám za bílého dne, striptýz a to prý i včetně nějakých "tvrdších masážních figur". Než ho pořadatelé odvedli, stihl ho zachytit náš objektiv. Tu fotku zde však nenajdete, jelikož neprovozujeme takto zaměřené stránky. I když podle statistik návštěvnosti nás už někdo našel i pod klíčovými slovy "hambatý obrázky", což je v textu na Julii. Zřejmě byl ale zklamán...

Večer jsme se srazili na devátou, kdy měli hrát a skutečně hráli Walk Choc Ice. Celou akci zvučil zvukař, kterého si oni určili. Původně jsme se těšili zase na profi zvuk a přístup jako na Malé skále. Přístup byl pohodový a vstřícný, ale se zvukem to bylo horší. Nejdříve jsme si mysleli, že se na nás jakož i na ostatní tak trochu vykašlal. Uklidnili jsme se právě až večer u Walk Choc Ice, kteří na tom nebyli se zvukem o moc líp. Bylo jen znát, že je to víc nahlas a že jejich věci už někde slyšel. Zkrátka, zlatí Dragoni. Na zvuku proto vydělali Neighbourhood, kteří měli vlastního zvukaře. Když jsem u té kritiky, pořadatelé se letos moc nevytáhli ani s pódiem. Co do velikosti bylo oproti loňským pivním slavnostem přesně poloviční (do hloubky) a o něco méně stabilní. To můžete ostatně porovnat s těmi loňskými fotkami.

Po Walk Choc Ice měla přijít zopakovat svůj dopolední program skupina Popel, nebo spíš co z ní zbylo. Z původních tuším pěti, šesti členů zbyli jen tři. Ostatní byli nahrazeni počítačem. Laskavý čtenář promine, dovolím si opět trochu subjektivní kritiky. Nejde o to, co a jak hráli, ale jak se chovali - zvláště jejich leader, co se tváří, češe, oblíká, zpívá (a kdo ví co ještě) stejně jako zpěvák pardubických Ready Kirken . Kluci přijeli nepřipravení - neměli s sebou nástroje - a čekali, že jim je někdo (my) ochotně zapůjčíme, ustavíme na place a zapojíme. Takže první problém nastal, když Karel teda půjčil bicí, ale bez činelů, které jak si jistě vzpomínáte dostal k narozeninám. Manželka a takovýhle činely se prostě nepůjčují! Alespoň ne každýmu. Takže kluci si zajeli pro činely - půl hodiny v čudu. Po několika dalších machrovýstupech a konfliktech, kdy se jim Jarda snažil vysvětlit, že takto se to nedělá, se urazili a jeli si i pro kytarový aparát - další půlhodina. Takže po hodině čekání se pomalu vyprazdňující náměstí dočkalo omluvy, že zpoždění bylo zapříčiněno "technickými problémy".

Ale dost už. Skoro o půlnoci jsme se dostali zase k "veslům". Hrálo se nám v pohodě. Sluníčko nám už nesvítilo do očí. Vystřídalo ho umělé osvětlení, které však bylo výborné. Z této části večera je pořízena i většina fotografií. Lidí tam vydrželo ještě docela dost a doufáme, že se i dobře bavili. My teda jo! Byly tam i nový fanynky, na což teda nejsme tak zvyklí, a ukazovali nám víc než by museli. Po tom odpoledním striptýzu mě to fakt vede k jistému zamyšlení. Ale, proč se zamýšlet. Být rockovou hvězdou je prostě skvělý! Pokud mne pivem odplavená paměť neklame, přidávali a opakovali jsme ještě Julii a Barmana. A přestože nám ještě zbyly nějaký kusy, které jsme nehráli, rychle jsme vyklidili prostor opět kapele Neighbourhood.

A na této fotce můžete zahlédnout náš slavný odjezd ještě slavnějším automobilem značky Fiat, námi přezdívaným Pepé. Mimochodem, to auto by se vešlo i na vozejk, který za sebou táhne. Ještě pár takhle vydařených koncertů a Vašek s Jardou nebudou muset nikdy více jezdit na konzerty na kole. Koupí si taky šlapací auto... To jsem se ale rozepsal. Tak jen doufám, že jsem tou dnešní kritikou nikoho moc neurazil nebo nepohoršil. Pokud na to máte jiný názor, tak tak mi to prosím odpusťte nebo mi vynadejte mailem.

Nakonec mi to jako obvykle nedá a přidávám pár dalších fotek:

Jó vokály, to je dřina. Najdi si tón, když nemůžeš najít pivo.
Na námku vydrželo poměrně dost lidí, i přez pokročilou hodinu. Najdeš se tam taky?
Asi takhle blbě vypadáme zepředu. To rozmazání není náhoda.
U této fotky nevím, jestli se hraje nebo Vašek zase jen něco kecá.
Cvrček odpoledne. Ještě za světla může hrát tamburínu podle not, které má položené na klávesách.
To takový Jarda hraje narozdíl ode mne poslepu i ve dne. A ještě u toho i zpívá.
Karel byl tentokrát obzvlášť fotogenickej.
Ale to je Vašek vždycky.