10. červen 2003
Toto úterý jsme přišli na zkušebnu jako obvykle. Akorát tentokrát to bylo
mimořádně v úterý v pět hodin, zatímco jindy chodíme v pondělí od šesti. Na
první pohled nic mimořádného - Honza už tam byl, pívo měl načnutý, počítač
zapnutý. Karel ladil bicí. Inu zajdu si do sklepa pro studenýho lahváče, jako to
dělám obvykle ihned po příjezdu. Hledám otvírák, nakonec otevřu o hranu stolu,
ozve se zasyčení, víčko padá na zem, cinkne o podlahu a kutálí se mi pod nohy.
Lokám. Jsa chlapec ku pořádku řádně vychovaný, víčko seberu a odhodím směrem ke
kamnům. Přivřu oči, lokám a vychutnávám si (mimo jiné) obvyklé cinknutí, jak
víčko spadne mezi ostatní do řádně naplněné krabice od 17“ monitoru.
A nic.
Opět lokám, tentokráte po vzduchu. Krabice s pečlivě uloženými korunkami od
lahvového není na svém místě. Rozhlížím se, hledám, pak se i ptám. Karel ani
Honza o krabici nevědí a z její ztráty jsou stejně rozčarováni jaká já. Tato
relikvie, vzácná sbírka, shromažďovaná dobrých sedm let, není ani ve zkušebně,
ani v její blízkosti.
Aby jste měli představu, jakou ztrátu jsme utrpěli, počítejte se mnou.
Doba shromažďování | Ds = 7 let |
Týdnů za rok | Tr = 52 |
Zkoušek týdně (průměrně) | Zt = 1 |
Bas lahváčů na zkoušku | Bz = 1 |
Počet lahváčů v base | Lb = 20 |
Průměrná cena lahváče | Cl = 6,30 Kč |
Objem sudu | Os = 50 l |
Váha sudu | Ms = 63,5 kg |
Utrpěná ztráta | ? |
Počet nashromážděných víček za rok:
Vr = Tr * Zt * Bz * Lb
Vr = 52 * 1 * 1 * 20 = 1 040 víček
Počet nashromážděných víček za sledované období:
Vd = Vr * Ds
Vd = 1040 * 7 = 7 280 víček
Pomocí jednoduchých vztahů záhy spočítáme další ukazatele.
Počet povětšinou ručně donesených bas | 364 |
Objem pozřených tekutin (pro jednoduchost nepočítám, co Cvrček vybryndá) |
3640 litrů |
Odpovídající počet sudů (zaokrouhleno) | 73 |
Auto, který by to přivezlo najednou, by muselo mít nosnost minimálně:
(pro představu, Avie má nosnost 3 až 3,5 tuny) |
4,7 tuny. |
Utrpěná finanční ztráta:
Zf = Vd * Cl
Zf = 7280 * 6,3 = 45 864 Kč
Historická a morální hodnota:
nevyčíslitelná
Tato sbírka pro nás představovala i jakousi kroniku. Při průniku do nižších vrstev naplněné krabice bylo možné zjistit, která piva byla v danou dobu levná a tudíž námi hojně konzumována. Byla pro nás i značnou chloubou, hmotným vyjádřením dosahované míry námi provozovaného umění, studnicí krásných vzpomínek a velmi často i ještě krásnějších "nevzpomínek".
Se zármutkem s srdci vám slibuji, že do příště odhalíme a zveřejníme onoho
bezohledného pachatele, jemuž jsme na stopě. Podezřelý je tvrdě vyslýchán,
přiznání je na dosah ruky...
23. červen 2003
Škoda, že nepíšu do novin. Už vidím toho malýho klučinu, který chca si něco přivydělat vykřikuje
v Praze ve stanici metra "Politických vězňů" poutavé titulky novin:
Jo, hezká představa. A ještě hezčí představa je vykonání rozsudku nad oním hříšníkem.
Nebudu vás déle napínat. Pachatel byl záhy skutečně dopaden. Překvapivě se stejně tak záhy i přiznal.
Ale nejpřekvapivější bylo, že to byl jeden z nás. Už léta jsme si hřáli toho hada na našich
chlupatých hrudích. Co hada, zmiji, taipana!!!
Vzpomínáte? On už jednou pokušel naši trpělivost, když nám koupil pito!
Ano, byl to Jarda. Dodnes jsme z něho nedostali, nač tolik víček potřeboval.
Při výslechu pořád jenom opakoval, že to dal nějakému klučinovi, který z toho stlouká rohožky na
očištění obuvi. Taková chabá výmluva. Nejspíš se spřáhl s majitelem výkupu železného šrotu a ještě
dnes po nocích seškrabuje ze spodu víček to umělohmotné těsnění, aby mu to vůbec vykoupili. Už
dávno se chlubil, že chce novou vanu...
A teď rozsudek. Dlouho jsme zvažovali a posuzovali závažnost tohoto činu, porovnávali klady a zápory
a dospěli jsme nakonec k následujícímu závěru. Buď se všem omluví nebo bude kupovat pivo,
dokud nebude krabice řádně zaplněna, jak bývala. Předběžný rozpočet viz výše.
A o té matce s kočárkem zase jindy ...
Kapitola druhá
"Po čtrnácti dnech opět pravda vyjde najevo"...
"Zákeřný pachatel odhalen"...
"Trestuhodný zločin nezůstane nepotrestán"...
"Matka utopila dítě i s kočárkem"...
Titulní strana