26. a 27. březen 2004

Skořenice

Jelikož si i po těch letech společně probenděnejch nocí ještě pořád nelezeme na nervy, scházíme se vesměs dobrovolně kdykoliv se namane. Tento víkend se namanulo hned dvakrát za sebou. V pátek večer jsme v hospodě zapíjeli události spjaté s mým osobním životem. Mezi to patřilo i mírné povýšení věku o další jeden rok. Nešťastně hned na ráno byla naplánována lesní brigáda.

V pátek bylo veselo. Hrálo se a zpívalo. Teda hrál většinou jen Jarda. Je jediný, kdo se orientuje ve svých pečlivě předem připravených poznámkách a akordických značkách. Karel se orientoval až po obutí brýlí, ale to se zase smíchy neorientoval Jarda. Mě z rovnováhy vyvedl dárek, který jsem, jakožto oslavenec, obdržel. Začalo být zajímavým zvykem navzájem se hudebně vybavovat. Doufám, že až budu mít kulatý, že dostanu talent . Po Karlových činelech a Honzově šlapce je tu další šlapka. Ale ne ledajaká. Kvákadlo + volume pedál od firmy George Dennis. Kromě kabelu a píva mám od nich v podstatě vše, co k hraní potřebuju.

No a po tomto veselení bylo ráno opravdu krutý. Sraz v 9:00 ve Skořenicích. Na programu jediný strom. Není se čeho bát. Bude to hned. Když jsme ten stromeček uviděli, rušili jsme program na večer a na neděli (to z důvodů omezené pohyblivosti). Těla nám ochrnula, už když jsme ten doubek cca metr dvacet v průměru uviděli. Jardu jsme po minulém průšvihu z pracovního týmu raději hned vyloučili. Místo něho pomohla technika. Škoda, že nebyla pořízena žádná fotodokumentace, pózování s motorovými pilami a podobně. To by dobře kontrastovalo s naší "rockeskou image" ...