15. listopad 2003
Obecní hospoda Skořenice

Vystupovat na domácí půdě (rozumějte ve skořenické hospodě) je vždy trochu nebezpečný. Přijdou naše manželky, sousedi, naše manželky se sousedama, sousedky bez svých manželů a tak dále. Člověk našich čistých mravů neví, zda-li se má stydět hned, nebo se tvářit jakoby nic a stydět se až druhej den. Na druhou stranu jsme se taky dost těšili. Odpadly nám starosti se stěhováním, klíďo jsme mohli něco zapomenout, protože jsme si pro to mohli ten kousek dojít. I když, Jarda si zapomněl vzít stojánek na kytaru a nešel si pro něj, protože byl línej. Další výhoda byla, že jsme nemuseli nikam daleko cestovat, ani tahat Vaška do auta, aby jsme mohli v pozdních nočních hodinách odcestovat zase domů. Prostě má to i svá pozitiva.

Ještě pár slov ke vstupu. Jak jistě víte, všech 150 vstupenek naplňujících kapacitu sálu bylo nabídnuto v předprodeji. K praktickému vyprodání došlo již ve čtvrtek. Pak jsme ale ještě hospodského ukecali na dalších třicet až padesát. I ty ovšem zmizly ještě před oficiálním otevřením dveří veřejnosti. Všem, kteří jste před hospodou našli ceduli "vyprodáno" se omlouváme, ale měli jste být prostě rychlejší... Protože se obvyklí fotografové věnovali nezřízenému popíjení alkoholických nápojů, nemáme žádné fotky z průběhu koncertu, ale jen z jeho přípravy. Možná to bude o to lepší, když místo našich ozářených rozzářených ksichtů uvidíte něco jiného, co by jste jinak ani vidět nemohli. Ani jsem se nezmínil, že na jevišti sálu skořenické Obecní hospody přibyla zadní opona. Báječně to tam prokouklo a zvuk se krásně zkultivoval. Pořadatelé také vhodně zvolili vínovou barvu opony, která umně skryje skvrny po zvráceném červeném víně. Ono když je víc kyselý a pije se nalačno... Ale dost! Na první fotce vidíte, jak krásně jeviště vypadalo při našem příchodu. Poté, co jsme tam nanosili ten svůj bordel a přidali se ještě i Neighbourhood, už tam tak útulně nebylo. Tak a tady si Karel za laxní asistence Karla juniora seřizuje bicí.

O zvuk se staral Honza Svěrák. Technicko-bedňáckou podporu mu dělali kluci z Neighbourhoodu. Nechyběl ani rozsáhlý světelný park. Takovej dlouhej kabel, jakej tam měli, takovej jsme snad ještě neviděli. Nehledejte v tom dvojsmysly nebo jiné nesmysly a mrkněte dolů na fotku. Stejnětak jako pečlivě opatrovaný kabel měli v bezvadných bednách uloženy i ostatní choulostivé části drahocené aparatury. Zvláštní pozornost a pečlivost jistě věnovali i novému digitálnímu mixu. Moc pěkné. Poděkování a uznání však zaslouží i provoz tohoto aparátu - tedy bezchybný zvuk.

Při upoutávce na tento koncert jsme slibovali i nějaké překvapení. Nakonec jsme byli sami velmi příjemně překvapeni, když se dostalo i na samotnou realizaci. Podle fotky už jistě tušíte i vy, kteří jste tam nebyli, že se jednalo o videoprojekci. Původní záměr byl umístit ji na oponu dozadu za Karla. Kvůli tomu, že by byla příliš hluboko a tudíš špatně viditelná, promítalo se na zeď vedle pódia. Na dataprojektor byly připojeny dvě videokamery, jedna na stativu na pódiu, druhá v rukou všetečného kameramana. Projekci dále doplnila stručná prezentace kapely Taipan. Nakonec nesmíme zapomenout vyjádřit obdiv a poděkování člověku, který to měl celý na svědomí. O produkci, režii, kameru a vůbec přípravu celé projekce se staral náš multimediální partner Míla Bína. Všechna čest!

V závěrečném odstavci se přecejen dostaneme od příprav k samotnému programu akce. Záměrem bylo nabídnout milým navštěvníkům v rámci celého večera nevšední kulturní zážitek. Nejednalo se proto o klasickou rockovou zábavu. Zahájení večera bylo přenecháno divadelnímu souboru Becherovy strany lidu z Přívratu. Překvapené diváky snad oslovilo loutkové provedení neklasické pohádky pojmenované "Opilá pohádka". Mnoho lidí si jistě oddechlo, že zlý drak Prohibor (na fotce) je jen v pohádkách a statečný Honza, vlastním jménem Jan Becher, šíří ve své opojné náruči dobro i v tomto skutečném světě. Nezvyklým dojmem snad působila i zmíněná videoprojekce. Projekce doprovázela celou produkci, která obsahovala téměř celý repertoár kapely Taipan. Já teď jen hluboce lituji, že jsem nemohl být alespoň na chvíli řadovým návštěvníkem a nemohl alespoň kousek shlédnout. Stejně tak mne mrzí, že si já ani nikdo z nás neposlechne, jak nám to zní vepředu. Dostatečnou satisfakcí byl poslech dobrého zvuku výborně hrajícího Neighbourhoodu, který zakončil tento, doufáme, neobvyklý večer.

Několik fotek navíc:

Pracovní mumraj

Napůl sjetej kabel

Připravený bicí

A teď ještě pár fotek od Romana.