Taipan

B E C H E R O B R A N Í 2 0 0 3

18. říjen 2003

Přívrat

Přívrat je jediná štace, kde jsme byli již třikrát. Poprvé tomu totiž bylo zhruba před dvěma lety, také na podzim. A bylo to vlastě úplně poprvé, kdy jsme veřejně představili svoji vlastní muziku. Tenkrát nás "tvrdě" smýšlející posluchači přijali vlažně. Ale letos už byla situace jiná. Jistě tomu pomohlo i naše vystupování v nedaleké Sloupnici. Hned v osm po zahájení koncertu se již tančilo. Teda na ty kousky, na které se tančit dá. To pak lidi vzorně poslouchali. Předseda strany zahajuje...

Pařilo se od začátku Vezměme to však od začátku. Becherobraní se tentokráte rozjíždělo již v pátek, kdy rovněž vystoupily dvě kapely. My jsme byli pozváni tradičně s Dragonem až na sobotu. Přijeli jsme radši včas - v šest hodin. Alespoň jsme si mohli v klidu vychutnat, jak pořadatelé připravují svoji kulturní vložku. O tom až později...
Přesně v osm hodin zahájil předseda "Becherovy strany lidu" svým projevem a přípitkem. Jak jinak, než Becherovkou. A jak jinak než přímo z láhve a s pořádným záklonem.

Hned po jeho řeči jsme to rozjeli. Premiéru měla Jardova skladba "Do plnejch". Obnovenou premiéru Vaškova "Napůl sjetej zip". Tu jsme hráli sice už ve Sloupnici, ale trochu jinak a pod jiným názvem...
Snažili jsme se o to, aby skladby pěkně odsejpaly. Zapoměli jsme si udělat i pauzičku. Holky si pak stěžovaly, že neměly čas se jít ani vytento. To, že já jsem se tam celou dobu kroutil nikoli v tranzu ale také v "potřebě", to je už nezajímalo. Krátce před desátou jsme byli všichni vysvobozeni. Asi se dám na Bechera - není tak močopudnej jako pívo.
Pohoda

Opilá pohádka Po vystoupení jsme se sešli ve vyprázdněné hospodě. Snad všichni lidi totiž spěchali shléhnout již zmiňovanou kulturní vložku. Kdo ne, udělal chybu. Dramatické dílo "Opilá pohádka" v loutkovém podání stálo za to!
Po pohádce jsme si zabalili svých pár švestek, dali s pořadateli pívo a pokec a vyrazili jsme neobvykle brzo k domovu. Po menší peripetii s klíčemi jsme složili aparát a někteří ještě navštívili Modrý Mauricius na Mostku. Atmosféra tam byla o dost chladnější. Tedy vyjma několika rvaček, které se tam odehrávaly z roztodivných malicherných důvodů. Já jsem tam odsud raději zmizel a ti, co zůstali, toho moc nevyprávěli nebo si moc nepamatovali. O téhle akci se ale určitě něco dočtete na stránkách Modrého Mauricia.
Takže "Becheru zdar!"