28. srpen 2004

koncert

V sobotu jsme hráli další koncert. Že jste to nevěděli? To je dobře. Jednalo se totiž o jednu ryze soukromou akci. Ale jak jistě víte, nic nám není dost svaté, nic nám není dost soukromé. A proto vám nabízíme několik málo postřehů i z této decentní akcičky. Mimochodem, takhle to vypadá, když jsme všichni na pivu...

Není na světě mnoho lidí, kteří slaví osmdesáté narozeniny. Ještě míň je těch, kteří je slaví vícekrát za život. A vůbec nejmíň je těch, kteří si na tak význačnou akci pozvou kapelu Taipan. Na fotce vidíte jednu z nejmladších účastnic oslavy. Dobře si všimněte berličky, kterou si pomáhá při své belhavé chůzi. Takovejch případů tam bylo plno, ale nebyli ještě tak senilní, aby nám dali svolení ke zveřejnění jejich fotografií. Touto cestou se proto omlouvám za poněkud chudší obrazový materiál v této reportáži.

Další zajímavý moment. Ona stařenka již nepoužívá berli jen k chůzi. Nově i k tanci. Nejdříve jsme si mysleli, že nás tou berličkou upozorňuje na náš hlasitý projev. Ale divte se, ona tančila! Později jsme zjistili, že už je dost hluchá a ožralá, takže zapoměla, že nemůže chodit a pohupovala se v rytmu seismických otřesů. Když už jsme u toho, několik piv po půlnoci došlo v souvislosti s touto osobou snad k ještě zajímavější situaci. Berle nepoužívá jen k chůzi a tanci, ale i k jídlu místo příboru. U důchodců fakt obdivuju tu jejich vynalézavost a slušné vychování. My ostatní jsme už dávno žrali rukama.

Asi jsem se nezmínil, že se jednalo o V.I.P. akci. Přestárlá společenská smetánka ze širokého okolí opustila své smrtelné postele, aby se mohli zůčastnit tohoto hodokvasu. A musím přiznat, že jsem byl překvapen, jak to ve svém věku ještě uměj roztočit - snad líp než dnešní mládež. Kdyby jste jen viděli ty taneční kreace. Šahat partnerce při tanci na prdel, když jsou oba upoutáni na invalidním vozíku, není fakt žádná prdel. Vím, o čem mluvím, cestou domů jsme to zkoušel a nedošáhl jsem si ani na svoji. Však taky nikdo z přítomných neměl jistotu, že tento večer není jejich poslední. Toto smutné pozadí celé oslavy podtrhovala asistence všudepřítomných ošetřovatelek, lékárníka (na snímku) a dokonce i doktora - specialistu na MvDr. Další personál snad prý přizván nebyl. Optimisti.

Po našem vystoupením následovala decentní hudební produkce (viz vyobrazený umělec) určená těm mladším generacím, především ošetřovatelkám, které už neměli o koho pečovat... O tom, jak to celé dopadlo, se nám zatím žádné další smutné zprávy nedonesly. Proto bych si dovolil jménem celého Taipanu popřát oslavencům mnoho štěstí, zrdaví a životního elánu nejmíň do 160!